Historie rodu Holíků z Bořeňovic

Mnichovice - pobělohorský exulant Jiří Holík

Krvavý pláč země české - zmíňka o rodičích !

Jiří Holík je též autorem knihy z roku 1676 v latinském originále s názvem Flagellum papae, překládané u nás jako  "Krvavý pláč země české". Dokonce se v této knize zmiňuje o svých rodičích v době, kdy mu bylo asi 7 let (vzpomínky se tedy váží k roku 1641):
" I remember, that once, when I was about seven years old, 
I went with my parents to a vast and gloomy forest I remember
sitting in a cart under the trees,which were covered with snow. 
Soon some hundreds of the faithful joined us,and began to 
build themselves huts of branches. Not far off a bell was hung
between two trees; that was rung for divine service, and 
I still remember, as one remembers a dream, hearing the 
preacher preach and seeing the Communion administered to the 
crowd. . . . Watchful sentinels were stationed at a corner of 
the wood, and then we sang joyfully to the praise of the Lord.
The Communion took place after the sermon round the stump of 
a tree rudely squared. Ah I how sweet and sublime sounded those
holy hymns in the depths of the forest!" 
Přeloženo:
"Vzpomínám si, že jednou, když mi bylo asi sedm let, šel jsem s rodiči 
do velkého a ponurého lesa. Vzpomínám si, jak jsem seděl pod stromy, které 
byly pokryté sněhem. Brzy se k nám několik stovek věřících připojilo............
 Nedaleko byl mezi dva stromy zavěšen zvon........Pamatuji si, že jsem slyšel 
a viděl kázat kazatele a podávání přijímání lidu.... Ostražité hlídky byly 
rozmístěny na rohu lesa...  Pak jsme zpívali radostně k chvále Páně............. 
Ach, jak úžasně zněly ty svaté hymny v hlubinách lesa! "
Z této zmíňky a z jeho vzpomínek vyplývá, že se jeho 
rodiče (tedy otec Pavel Holík s manželkou) účastnili 
nejspíše prostestantských bohoslužeb pod širým nebem.
V roce 1629 byly Mnichovice nuceně "pokatoličtěny" a kněží
podobojí konali bohoslužby v lesích za Mnichovicemi.
V roce 1641 působil v Mnichovicích kněz Jaroslav Britanský z Oravy.
Z dalších infomací, které doplňují obraz života rodiny 
Holíkových, uvádím toto:
V roce 1638 třicetiletá válka doléhá plnou měrou. Kněz Jan Těšínský 
opouští Mnichovice. Mnoho sedláků opouští své statky zpustošené, 
neboť nemohli svému pánovi platit dávky a odcházejí. Zbývající obyvatelé
žijí v bídě. V roce 1651 se v Mnichovicích nacházelo 13 zpustlých gruntů.
Vrchnost tuto situaci vyřešila tak, že nakoupila krávy, které potom 
půjčovala sedlákům, ti pak z těchto krav odváděli roční poplatek. Tato 
kráva zůstala na gruntu jako dědičné břemeno (tzv. Železné krávy). 
V roce 1651 bylo v Mnichovicích 13 železných krav. O šedesát let později
jich bylo již 44. Roku 1656-1658 vznikají v Mnichovicích nové cechy. 
Prvních šest korouhví jednotlivých cechů stávaly v kostele. Roku 1676 
Jan Karel z Valdštejna chtěl od Mnichovic koupit za 4 000 kop grošů právo
várečné, ale Mnichovice se proti tomu postavily, neboť si byly vědomy
důležitosti a finančních příjmů pro městečko. Jan Karel Valdštejn tedy
postavil v Mnichovicích vlastní "Panskou hospodu" v níž prodával své pivo. 
Panská hospoda zde stála až do osmdesátých let minulého století, kdy byla
ve značně zdevastovaném stavu zbourána. Jako obranu obec zrušila rychtu
a udělala z ní vlastní hospodu. V roce 1680 vypukl v Mnichovicích mor. 
V roce 1713 vypukl opět mor. Na paměť ukončení moru byla na náměstí 
postavena barokní socha Panny Marie Svatohorské............. 
 
Žádné komentáře
 
“Jak je to smutné, ba až nedůstojné, když máme rodokmeny zvířat, a nevíme, jak se náš děd jmenoval.Co můžeme čekati od svých potomků, když budou míti k nám takovou úctu a zájem, jaký my máme k svým předkům?! Zapadneme v moře nepaměti, a nikdo nebude vědět, že jsme žili”. Dr. Ignác Horníček (Kniha o rodopisu, Vyškov 1939)