Historie rodu Holíků z Bořeňovic

Holíci v Kouřimském kraji r. 1654

V  Berní  rule  se v  roce 1654, objevuje jméno Holík kromě Bořeňovic i na jiných místech Kouřimského kraje, a to v Mnichovicích u Říčan, Mrači a Kochánově u Benešova a v nejstarší benešovské matrice též roku 1646 v Čeňovicích.
 
   V Mnichovicích je zapsán kovář Pavel Holík jako chalupník s výměrou polí 9 strychů obdělávané půdy.
 
   V Mrači je jako druhý v pořadí mezi sedláky zapsán Jan Holík s celkovou výměrou pozemků 24 strychů. Co se týká výměry, patřil jeho statek k menším ve vsi, na statku pak choval 2 koňské potahy, 6 krav (nejvíce ve vsi), jednu jalovici a 3 ovce. Kromě tohoto statku se v  Mrači vyskytuje v té době též „rozbořený a pustý“ selský statek nazvaný „Holíkovský“ o celkové výměře 30 strychů, ten již patřil mezi 5 největších z celkového počtu 15-ti selských. V Hrádeckém urbáři (Urbář velkostatku Komorní Hrádek) z roku 1601 se se jménem Holík setkáváme v zápisu z 20.7. 1648, kdy je na „Rychtě Mračské“ zapsán Jan Holíků bez robotní povinnosti a zároveň Jan Holík, který držel i chalupu nazývanou v té době „Kršovská“. Lze se domnívat, že se jednalo o potomky, či potomka Matouše Holíka z Mrače, zapsaného v nejstarší benešovské matrice v roce 1625, kdy byl přítomen jako kmotr na křtinách. V Hrádeckém Urbáři se se jménem Holík setkáváme ještě v roce 1720 (s poznámkou „chalupa-pustý“).
 
   V Kochánově se roku 1654 setkáváme se sedlákem Janem Holíkem, který vlastnil statek o celkové výměře 30 strychů a který měl na statku 3 koňské potahy, 3 krávy a 2 jalovice. Kochánov byl tehdy součástí statku Mrač a v Hrádeckém urbáři se již roku 1601 na „Rychtě Kochánovské“ setkáváme s Matějem Holíkem, který hospodařil na výměře 25 strychů polí a 5 strychů porostlin, loukách o sklizni sena 6 a otav 2 vozů. U jeho statku byl rybníček s úrokem 49 grošů. V roce 1648 se na stejném místě setkáváme s Václavem Holíkem s poznámkou „bez roboty“.
Žádné komentáře
 
“Jak je to smutné, ba až nedůstojné, když máme rodokmeny zvířat, a nevíme, jak se náš děd jmenoval.Co můžeme čekati od svých potomků, když budou míti k nám takovou úctu a zájem, jaký my máme k svým předkům?! Zapadneme v moře nepaměti, a nikdo nebude vědět, že jsme žili”. Dr. Ignác Horníček (Kniha o rodopisu, Vyškov 1939)