Historie rodu Holíků z Bořeňovic

Holíci v Chotýšanech

Mezi léty 1820 a 1829 se stěhuje Václav Holík se svou manželkou Barborou roz. Strakovou a dětmi Václavem, Josefem, Annou a Matějem, Janem a Barborou z Bořeňovic do nedalekých Chotýšan, kde hospodaří na statku č.p. 10 Roku 1831 umírá Václav na témže statku ve věku 56 let .  Dva roky předtím, v roce 1829 dával své nezletilé dceři Barboře svolení ke sňatku s panem Dvořákem. Václavova manželka Barbora svého manžela přežila o téměř čtvrt století a zemřela 17. dubna 1855 ve věku téměř 80 let.

Na chotýšanském statku dále hospodaří Václavův syn Václav Holík se svou ženou Kateřinou roz. Kalčíkovou. Roku 1833 dochází k tzv. ”handlu” mezi Václavem Holíkem (od roku 1809 majitelem chalupy č.p. 26 v Bořeňovicích, kterou koupil za 500 zlatých od Václava Mrkvičky) a manželi Moukovskými (či Mačkovskými?), kteří jsou dle zápisu v pozemkové knize majiteli chotýšanského statku č.p. 10. Václav Holík se tedy na tomto statku stává novým hospodářem a zde se mu postupně rodí těchto 7 dětí: roku 1833 Anna (r. 1852 provdaná za Jana Krále), roku 1835 Marie ( provd. za Josefa Novotného), roku 1837 Františka (zemřela r. 1840), roku 1839 Josef (osud nezjištěn), roku 1841 Františka (provdaná za Josefa Párise), roku 1843 Kateřina a roku 1847 Antonie (provdaná roku 1872 za Václava Petra). Stejně jako jeho otec, ani hospodář Václav se nedožívá vysokého věku a roku 1858, ve svých 49 letech, umírá na záduchu. Nejstarší Václavova dcera Anna se roku 1852 provdala za Jana Krále, který se po smrti svého tchána stává novým hospodářem. Ve statku č.p. 10 dále hospodaří Královi, ale ještě dnes (rok 1998) někteří místní nazývají toto stavení ”U Holíků”. V tomto stavení žije dosud prapravnuk Václava Holíka Josef Král,  jehož dopis zde ocituji:

   Josef Král, Chotýšany č.p. 10,  257 28: Vážený pane, obdržel jsem od Vás dopis, ve kterém mně žádáte o poskytnutí informace ohledně rodu Holíků, kteří na tomto č.p. 10 hospodařili. Mně je 73 let a tak bych se pokusil na Váš dopis podat trochu vyčerpávajicí odpověď. Je skutečně pravdou, že v roce 1852  se provdala dcera Václava Holíka za Jana Krále a tím končí na č.p. 10 rod Holíků a nastupuje rod Králů. Jan Král se v tomto roce přiženil na č.p. 10 a pocházel z Čeliva u Postupic. Z tohoto manželství se v roce 1867 jako třetí dítě narodil Josef, což byl můj dědeček. Můj dědeček měl za manželku také Annu rozenou Fulínovou z Jezvin u Pozova. Z tohoto manželství se v roce 1894 narodil syn Josef, což byl můj otec, který zemřel v roce 1959. Pokračovat dál by nemělo smysl, neb Vás zajímá jen cauza, která se dotýká jen rodu Holíků. Pokud mi ještě paměť slouží, nedochovaly se žádné písemnosti ani fotografie na tento rod a jen přezdívka, kterou ještě používají starší lidé, se u nás říká u Holíků, což je důkazem, že tu před rokem 1852 rod Holíků žil.  S pozdravem: Král Josef, Chotýšany, 7. ledna 1998”

 

V policejních záznamech se mi podařilo najít zmíňku o Matěji Holíkovi, pokračovateli této rodové větve Holíků v Chotýšanech a původem z Bořeňovic, narozeném roku 1819 v Takoníně. Matěj se objevuje se svou ženou Kateřinou Procházkovou v ohlašovacím policejním záznamu z roku 1857, a to s uvedeným bydlištěm  Praha - Košíře č. 37, kam se v uvedeném roce přestěhoval, nejspíše ze zmíněného Takonína. Bylo mu tehdy i jeho ženě 38 let. Jsou zde zmíněny jeho dvě dcery Marie Holíková, naroz. 1847 a Anna Holíková, naroz. 1852. Z dostupných záznamů vyplývá, že Matěj Holík neměl syna a jeho rodová větev neměla s největší pravděpodobností další pokračování po mužské linii.

 

V chotýšanské kronice nalezneme několik  zmíněk o rodu Holíků, respektive o rodu Králů. Statku č.p.10 se totiž vždy říkalo "u Holíků" a když se do tohoto statku přiženil z Čelíva Jan Král, je zmiňován jako "Holík-Král"..... 
 
“Jak je to smutné, ba až nedůstojné, když máme rodokmeny zvířat, a nevíme, jak se náš děd jmenoval.Co můžeme čekati od svých potomků, když budou míti k nám takovou úctu a zájem, jaký my máme k svým předkům?! Zapadneme v moře nepaměti, a nikdo nebude vědět, že jsme žili”. Dr. Ignác Horníček (Kniha o rodopisu, Vyškov 1939)