Historie rodu Holíků z Bořeňovic

Historie Bořeňovic

Kdy a za jakých okolností se můj rod Holíků usadil a začal hospodařit v Bořeňovicích u Benešova, se mi dosud nepodařilo zjistit. Bylo to však jistě před rokem 1629. Z té doby totiž pochází nejstarší doložená zmíňka o výskytu člena rodu Holíků v Bořeňovicích. Záznam v nejstarší benešovské matrice narozených se týká Jana Holýka (tehdy psáno s tvrdým "y"), který byl přítomen jako kmotr na křtinách a musel být v té době již plnoletý. Pravděpodobné datum narození Jana Holýka bylo kolem roku 1600.  O nejstarší historii vesnice Bořeňovice, jejíž název pravděpodobně vznikl z osobního jména Bořivoj, Bořihněv, či Bořen (zde možná analogie s něm. "Borschen", což znamená skalnatý vrch), víme, že roku 1205 byla majetkem ostrovského kláštera, který tu držel poplužní dvůr, což bylo hospodářství, v němž se pracovalo pomocí spřežení dvou koní. Zakládací listina ostrovského kláštera se nedochovala, mniši si však pravděpodobně vedli tzv. pamětní zápisy, na jejichž základě bylo vypracováno někdy počátkem 14. století falzum, hlásící se do roku 1205, které poměrně věrně zachycovalo růst pozemkové držby kláštera. V tomto falzu je uvedeno:

: „Paulus terram ad unum aratrum in villa Borenowicyh cum silva dedit“ (G. Friedrich, Codex diplomaticum…díl II.,Praha 1912, s.382, ř.25), což znamená: „Pavel věnoval jedno popluží ve vsi Bořeňovicích s lesem“. Tento Pavel  byl předkem (pradědem) Klímaty ze Všenor. Píše se o tom v knize Památky archeologické  a též na tomto místě. V pozdějších listinách, již dochovaných v originálech nebo v pozdně středověkých opisech, není o bořeňovickém popluží ani slovo. Tomu odpovídají i zápisy v urbáři, kde Bořeňovice zmiňovány rovněž nejsou. Je velmi pravděpodobné, že naprosto osamocený kousek lesa a orné půdy klášter pro nerentabilitu odprodal nebo se jej jinak zbavil již nedlouho po jeho nabytí. Klášter na Ostrově u Davle byl založen panovníkem Boleslavem II. roku 999 jako druhý mužský benediktinský klášter. Z původního obrovského nadání, podle něhož patřilo klášteru asi 100 dvorů a vesnic, zbylo po husitských válkách, za kterých byl zpustošen, velice málo. Místní vladyčí statek v Bořeňovicích byl v 15. století Elišky Vrchotové z Říčan, manželky Voka z Valdštejna (ten jí roku 1423 přenechal své zboží). Páni z Říčan pocházeli ze starého českého panského rodu, jenž se nazýval podle města a hradu Říčany u Prahy a který byl založen okolo roku 1260. Za předka pánů z Říčan je považován Petr ze Všechrom, nejvyšší královský komorník, jehož synové byli věrnými přívrženci krále Přemysla Otakara II.

   Později byl bořeňovský statek v držení Adama a Oldřicha, synů Václava Vojkovského z Milhostic, kteří ho získali jako dědictví po své bábě Alžbětě Vrchotové z Říčan. Vojkovští z Milhostic jsou starým českým vladyckým rodem, který pocházel z Táborska, kde se prvně objevuje v polovině 15. stol. Předkem rodu byl Petr z Milhostic, který vyženil Vojkov poblíž Votic a který byl stoupencem Jiřího z Poděbrad.

   Roku 1558 prodávají Adam a Oldřich bořeňovský statek Johance Vojkovské z Lazec, provdané za pana Vojkovského. Johanka však brzy umírá a jemnišťský statek i s Bořeňovicemi zdědil její bratr Kryštov Skalka z Lazec. Bořeňovice pak vlastnil do roku 1578, kdy je odprodalVilémovi Chobotskému z Ostředka a na Chotýšanech. Ten pocházel ze starého českého vladyckého rodu, který obýval střední Čechy již od počátku 15. stol. A později se rozdělil na Chobotské z Ostředka a Ahníky z Křešic, kteří však brzy zchudli a vymřeli. Mezi předky Chobotských patřili ti, co se nazývali Zoulové z Ostředka.  Právě v té době, tedy kol. roku 1580 se narodil dosud nejstarší přímý zjištěný předek našeho rodu Jan Holíků, který se později v roce 1629 objevuje v souvislosti s Bořeňovicemi v nejstarší benešovské matrice jako kmotr na křtinách.

Vilém Chobotský zemřel roku 1594, byl pohřben v chotýšanském kostele, kde je dochován jeho náhrobek. Po něm zdědil chotýšanské panství i s Bořeňovicemi jeho syn Jan Chobotský z Ostředka, následoval jehobratranec Vilém Chobotský, ten však po roce 1615 brzy umírá. Jeho syn Jan Václav Chobotský byl v té době nezletilý a chotýšanský statek byl prodán roku 1620 jeho matce Johance z Chyš a Egrberka. Ta však statek neudržela a vložila ho Václavovi Věžníkovi z Věžník staršímu.   

Dalšími držiteli Bořeňovic  jsou tedy po roce 1620 Věžníkové z Věžník, starý český vladycký rod, roku 1658 povýšený do panského stavu. Své jméno získali po tvrzi a vsi Věžníky u Vlašimi. Václav Věžník zemřel roku 1628. Po něm následoval jeho syn Václav z Věžník, který byl držitelem do roku 1640. Po něm jeho syn Jan Věžník, který zmizel ve válce. Spoludědicové prodali dědictví Bedřichu Leopoldu Věžníkovi na Chotýšanech,   Jemniště sloužilo Trauttmansdorfům jako letní sídlo. Byly zde pořádány proslulé zahradní slavnosti ve francouzské zahradě na odvrácené straně zámku....manželka Petra Viléma z Říčan, ves připojuje k jezerskému statku. Páni z Doudleb jsou starým českým vladyckým rodem, jež pochází z vesnice Doudleby na dolním toku Malše jižně od Českých Budějovic. Rod se brzy rozvětvil po celých jižních Čechách. Po ní drží jezerský statek od roku 1699 do roku 1717 její syn Ferdinand František z Říčan a Bořeňovice připojuje k Jemništi. A následují další majitelé:

   4. února 1717 koupil jemnišťské panství František Adam Trauttmansdorf. Pocházel ze staré hraběcí rodiny odvozující svůj původ ve Štýrsku. Samotný zámek Jemniště nechal František Adam Trauttmansdorf vybudovat v roce 1723. Jako stavitel byl povolán Maxmilián Kaňka. Na výzdobě se podíleli nejvýznamnější představitelé českého baroka jako byli: Matyáš Bernard Braun, Václav Vavřinec Reiner, Felix Antonín Scheffler, Jan Jiří Pacák nebo Petr Molitor. 

František Adam Trauttmansdorf zemřel roku 1762 bezdětný a svůj majetek odkázal svému prasynovci Františku Josefu Trauttmansdorfovi, který umírá záhy po něm. Vdova Gabriela Černínová se znovu provdala roku 1773 za nejvyššího pražského purkrabího hraběte Jindřicha Františka Rottenhana. Tento muž byl aristokratem nové generace. Zálibu viděl spíše v podnikání, než v umění, což se projevilo v zakládání textilních manufaktur v okolí a v rozprodávání cenných uměleckých sbírek, které jeho předchůdci nashromáždili. Rottenhan obýval Jemniště již celoročně, což se projevilo na úpravě některých interierů. Po vyhoření zámku roku 1754 přemaloval většinu fresek po Václavu Vavřinci Reinerovi Felix Antonín Scheffler již v rokokové stylu.V průběhu 19. stol. se v držení zámku vystřídalo několik majitelů, následovala dcera Gabriely Černínové Marie Isabella provdaná za Jana Rudolfa Chotka. Od jejich dcery Sidonie koupil panství Jiří August Buquoy, který jej prodal knížeti Jaroslavu Windischgratzovi. Ten sídlil na Jemništi 31 let.

Roku 1868 koupil panství hrabě Zdeněk ze Šternberka. Ten nikdy na Jemništi nebydlel. Bydlel na Březině u Rokycan. Po své smrti zámek odkázal svému synu Filipovi. Filip Sternberg měl tři děti, z nichž nejstarší syn Jiří zdědil nedaleký hrad Český Šternberk, dvě mladší dcery dohromady zdědily zámek Jemniště. Gabriela však záhy zemřela a jedinou majitelkou se stala Terezie, která se provdala za Františka hraběte Mensdorfa-Pouilly. Terezie s Františkemvlastnili zámek až do roku 1943, kdy byli okupační správou vyzváni k odprodeji Jemniště Oskaru Daňkovi von Esse, který jej získal náhradou za Tloskov na Neveklovsku, kde byl zřízen štáb cvičného prostoru vojsk SS. Manželé Mensdorffovi vynucený prodej odmítli a zámek jim byl vyvlastněn. Opustit jej museli do čtrnácti dnů, ve kterých se jim podařilo převést část movitého majetku na hrad Český Šternberk. Sami se uchýlili na lovecký zámeček u Postupic, poté na postupickou faru. V roce 1945 zámek obsadila Rudá armáda, a to nechvalně proslulé oddíly generála Malinovského. Po jejich půlročním pobytu na zámku nezbylo mnoho původního vybavení. Zámek byl jako kolaborantský majetek převzat do státní správy. Terezie Mensdorffová uplatnila tehdejší restituční nárok, kterému bylo po právnické stránce vyhověno, ale fakticky se již na zámek nenastěhovala, jelikož byl v r. 1951 znovu znárodněn, tentokrát komunistickým režimem. V r. 1992 podal Jan Bosko Sternberg restituční nárok na vydání nemoviténo majetku, tomuto nároku bylo v roce 1995 vyhověno. Nynějšími majiteli zámku Jemniště je syn Jana Boska Sternberga Jiří Sternberg a se svou rodinou obývá levé křídlo zámku.

Žádné komentáře
 
“Jak je to smutné, ba až nedůstojné, když máme rodokmeny zvířat, a nevíme, jak se náš děd jmenoval.Co můžeme čekati od svých potomků, když budou míti k nám takovou úctu a zájem, jaký my máme k svým předkům?! Zapadneme v moře nepaměti, a nikdo nebude vědět, že jsme žili”. Dr. Ignác Horníček (Kniha o rodopisu, Vyškov 1939)